Tyhle přechodný lásky...

💗
 Tyhle přechodný lásky mi připomínaj silonový punčocháče.
Už od začátku je skoro jasný, že nevydržej napořád, i tak je můžeš mít strašně rád.
Ty, který jsou nekvalitní, vydržej jen chvíli.
Po nějaké době ti odejdou z paměti a ty se kvůli nim už vůbec netrápíš.
Jsou taky punčocháče, který ti nesedí, a tak je sice máš, ale nebereš je v potaz.
Nesnášíš je, nenosíš je a jsou děsně otravný, nejjednosušší je se jich zbavit.
Některý už dávno odešly z tvýho života, někdy si na ně stále vzpomeneš.
Ten jeden pár, kterej se ti roztrhl o deštník, strašně nerad jsi o ně přišel.
Některý silonky jsou strašně super a máš je strašně dlouho a nosíš je pořád.
Náhoda je však blbec a punčocháče se strašně jednoduše ztrácí.
💗

💗

Místo psaní seminární práce/učení se na test z chemie/vymýšlení povídky jsem si přepsala svoje páteční myšlenky z cesty ze školy :Dd

O konvi a lopatě aneb přímá řeč v praxi

„Ty se celej den jen flákáš,” zalopatila naštvaně lopata.

„Já a flákat se?” plechově ji odbyla konev. „Tebou se jen kytky zalejvaj, co si o sobě myslíš?” mlátila sebou o zem a zněl plech padadadadam a dřevo tudududududum...

A konev zase: „aspoň se nemusím trápit, že mrtvýho nebožtíka zakopávat musím.” A počala se kutálet z kopce a znovu znělo padadadadam, jak se plechová konev oddalovala.

„Jen si jdi, a nezapomeň zalít nebožtíka, až ho potkáš!” zklátila se lopata opřená o hrob.

And just like that we are back.

A víte co?

 Co se tu během tří měsíců stalo? Skoro nic, vlastně opravdu vůbec nic. Prázdniny, léto, tábory, dovolená, divadlo, podzim. To se dělo u mne. Teď začal podzim a znovu jsem si řekla, že sem něco napíšu. Můžu se pokusit, můžu to zkoušet... Na svůj blog jsem často myslela, ale nikdy jsem se k němu nevrátila, během toho léta... 

Možná se někomu bude líbit tahle perla od Milana Chladila :)

Nemám už co říct. Nic mne nenapadá, takže se zatím mějte...❤️