O konvi a lopatě aneb přímá řeč v praxi

„Ty se celej den jen flákáš,” zalopatila naštvaně lopata.

„Já a flákat se?” plechově ji odbyla konev. „Tebou se jen kytky zalejvaj, co si o sobě myslíš?” mlátila sebou o zem a zněl plech padadadadam a dřevo tudududududum...

A konev zase: „aspoň se nemusím trápit, že mrtvýho nebožtíka zakopávat musím.” A počala se kutálet z kopce a znovu znělo padadadadam, jak se plechová konev oddalovala.

„Jen si jdi, a nezapomeň zalít nebožtíka, až ho potkáš!” zklátila se lopata opřená o hrob.

And just like that we are back.