Milí přátelé,
tak už nám končí říjen. Začne listopad, předposlední měsíc roku. Nevím proč, ale připadá mi, že to strašně uteklo. Nejen celý říjen, ale vlastně i rok 2020. Bude to už osm měsíců, co jsem poprvé viděla film Kdyby tisíc klarinetů, ten to vlastně všechno začal.
Když už jsem na to narazila, tak mi dovolte se trochu rozepsat. O tom, jak ta moje láska k české kultuře začala, co jsem vlastně během toho bezmála půl roku objevila, a také, jak mě to všechno ovlivnilo.
Všechno zavinil Jiří Suchý
Tento název berte s rezervou, prosím. Ale já si to opravdu myslím. Na konci ledna tohoto roku jsme šli se školou do hostivařského kina na dokument právě o Jiřím Suchém. V té době jsem o něm nevěděla nic, ale opravdu mě fascinoval. Mluvil také o Kdyby tisíc klarinetů, a to jsem si nejvíce zapamatovala.
Ale to ještě nebyl ten pravý začátek. Poznatky z ledna upadly na únor do zapomnění a oživeny měly být až v půlce března. Ano, přesně tak, přišel nouzový stav. Čtrnáctého března (byla to sobota) jsem od rána pomáhala v Toulcově dvoře, kam jsem chodila na jezdectví. Když jsem tam čekala, nahlédla jsem na internet (to jsem dělávala dříve každý den) a nevěřila jsem svým očím. "Eva Pilarová zemřela", hlásal první titulek. Celý den jsem měla sklíčenou náladu, a to jsem ji pořádně ještě neznala (to mělo přijít o pár dní později).
Když jsem potom dorazila domů, našla jsem na stolku před televizí DVD Kdyby tisíc klarinetů. Řekla jsem rodičům, že tam hraje Eva Pilarová a že bychom se mohli podívat. To se také stalo (tedy až šestnáctého), a tady jsem se naprosto zamilovala.
P.S. Moje sestra na začátku Klarinety nenáviděla, teď je to podle ní jeden z nejlepších českých filmů.
Pilarka
Začala jsem poslouchat některé písničky z tohoto filmu (Babetta, Motýl, Dotýkat se hvězd, Tak abyste věděla a možná ještě další, ale rozhodně ne všechny) a pak jsem si vzpomněla, že mi kamarádka někdy v únoru pouštěla z legrace Turecký pochod (šabadabadam) od Evy Pilarové. Tady jsem ji začala mít opravdu ráda a objevovala jsem nové a nové písničky (hodně jich bylo z minifilmu ČT Ach, ta láska nebeská, který dle mého názoru není moc dobrý).
Vlastně díky Evě Pilarové jsem objevila mnoho nových úžasných lidí, konkrétněji např. Naďu Urbánkovou (duet Amfora, lexikon a preparát), více písní od Hany Hegerové (z filmu Dobře placená procházka; např. Haleluja, Proč je to tak), a další písničky Šlitra a Suchého (dokonce jsem si i objednala zpěvník s jejich písněmi, můj zamilovaný - jmenuje se Píseň o rose). Těch písniček ale bylo mnohem víc.
Pilarky si nesmírně vážím, a to nejen jako vynikající zpěvačky, ale i jako nesmírně lidského člověka. Mohla bych toho napsat ještě daleko víc, ale ani já sama už nevím, jak to vlastně všechno bylo. Ještě bych podotkla, že mezi moje zamilované písně patří Rodeo, Už dávno nejsem dítě, Montiho čardáš, Swing, Rekviem, Rozhoupej zvony,...(a tahle řada se táhne dál a dál)
...........................................................................................................................................
Jelikož se to hodí, tak vám sem přidávám tyto dva obrazy, které zdobí můj pokoj.
Plakát na Kdyby tisíc klarinetů, jak jinak...
Autoportrét Jiřího Šlitra, také pěkná věc.
Tak, tu první kapitolu máme uzavřenou... Ale pozor, to NENÍ všechno, to opravdu ne. Je toho mnohem více, jen mi bylo líto vás zahlcovat dalšími informacemi, které na sebe pranic nenavazují.
U dalších příspěvků zase nashledanou, držte se a užívejte si listopad!
Vaše Adéla