Přátelé,
tenhle a ještě jeden příspěvek si slibuji už nějaký ten měsíc, že ho napíšu. Abych byla přesná, od třiadvacátého dubna -ten den by totiž Ljuba Hermanová měla narozeniny-, jenže v tu dobu jsem měla svoji menší krizi, a tak jsem si řekla, že to nechám, vždyť hned za měsíc. jednadvacátého května, bude výročí jejího úmrtí. A dokonce významné -dvacet pět let-, a mezitím něco vymyslím. Nemohla jsem se toho však dobrat, a tak jsem tu teď, polovina srpna před námi, a píšu tento článek.
Původně jsem chtěla o Ljubě Hermanové psát již dávno, snad v listopadu minulého roku. Měl to být kratší článek, ale nakonec z něj sešlo, nevím proč. Nicméně - poprvé jsem se o ní dozvěděla díky písničce Motýl (S+Š). Vladimír Menšík zpívá o tom, že se praštil do hlavy a nechce se mu lítat po kytkách. A jeho partnerkou v téhle scénce ze silvestra je právě Ljuba Hermanová.
Hned potom se mi nabídl dokument Inventura Febia z roku 1995, ten jsem si pustila a pak už jsem hledala písničky (ten internet je ale pecka). Zde jsou některé z nich:
Mám Ljubu moc ráda. Ve všech vystoupeních měla energii a uměla to skvěle zazpívat i zahrát. Až do poslední chvíle byla skvělá.
Mějte se krásně a příště zase na shledanou,
Adéla
