Před rokem.

 1/11/2022

Bylo úterý. Začal listopad a Marta Kubišová měla osmdesátiny. Už si nepamatuju, jestli mrzlo, ale myslím, že bylo chladněji než letos.

V osm ráno jsme psali písemku z češtiny (což nebyl problém, protože čeština je skvělá). V jednu chvíli jsem se přestala soustředit a vzpomněla jsem si na to, co mě čeká večer. Těšila jsem se do divadla.

O představení, jež je důvodem k dnešnímu příspěvku, jsem se dozvěděla pěknou oklikou a bylo štěstí, že se všechno stalo přesně tak, jak se stalo, jinak bych tady dnes nepsala příspěvek o Edith a Marlene. 

Všechno začalo v červnu 2022, kdy jsme měli se třídou jít na představení Bezruký Frantík do Divadla po Palmovkou (tento název si zapamatujte, budu ho ještě opakovat). Z nějakého důvodu se ale plán na poslední chvíli změnil a místo Frantíka se šlo na Domeček pro panenky - Noru (velmi oceňované představení, stále ho ještě dávají, určitě si sežeňte lístky). 

Minimálně z mého okruhu přátel do toho divadla nejdřív nikdo jít nechtěl. Nějaké drama, které má víc než dvě hodiny, jsme fakt nepotřebovali. Nakonec jsme ale šli...

Tereza Dočkalová a Jan Teplý jsou v Noře skvělí.

Zkrátím to. V Noře hraje šest lidí, jedním z nich je paní Hana Seidlová. Na stránkách divadla jsem zjistila, že hraje také ve hře Edith a Marlene, a tak jsem si řekla, že na ni půjdu podívat. Zavolala jsem babičce, abych nemusela chodit sama, a domluvily jsme to. To bylo někdy na konci října, jen pár dní před tím úterým.  

Pak tedy konečně byl listopad. Sešly jsme se na Hlavním nádraží, nasedly na metro a už jsme byly na Palmovce. V kavárně jsme si daly čaj a kávu a už byl skoro čas jít si sednout. Kabáty do šatny, koupit program a šup do první řady. Nevěděla jsem, co čekat. Ale strašně jsem se těšila.

A Palmovka nezklamala. Právě díky Edith a Marlene jsem objevila tuto nádhernou hudební sféru, tedy písně Edith Piaf a Marlene Dietrich. Poslouchám je pořád.

Bohužel toto představení mělo letos v červnu derniéru. Už asi bylo na čase. Bylo krásné ho vidět aspoň párkrát...

Setkání s andělem

Milí,

"Život strašně rychle uteče. Žijte každý moment naplno." toto je parafráze na slova paní, kterou jsme (já a dva spolužáci) potkali náhodou minulou středu. Konverzace začala futrálem na housle mého kamaráda a během hodiny a půl se nám paní svěřila s takřka celým svým životním příběhem.

Řekla nám o svém manželi Mílovi, který nedávno zemřel. Byli spolu 57 let, to je teprve něco. Také jsme se dozvěděli, že chodila na stejné gymnázium, jako teď my. A ještě mluvila o hudbě. Hlavně o hudbě.

Nebudu sem psát, co vše nám ještě říkala, protože o tom to není. Ale chci si sem uložit tento moment, který byl magický vlastně pro všechny z nás čtyř. Bylo znát, že paní měla velkou nutnost se někomu vypovídat. My jsme byli rádi, že kus svého času věnovala právě nám.

Ta paní se jmenuje Eliška Polanecká. Byla oblečená v bílém kostýmku a vypadala velice elegantně. Když jsme se pak rozloučili, ještě jsme dlouho sledovali, jak se vzdaluje ulicí, až v dálce zmizela. Bylo to opravdu, jako kdybychom se setkali s živým andělem.

Můžeme věřit, čemu chceme. Každému se dějí zázračné věci, záleží na tom, zda si to připustíme, či ne.

A.

První podzimní den a Eartha Kitt

Zdravím vás. 

Mějte se podzimně a nenechte si s ubývajícím světlem zkazit náladu. Třeba vám trochu pomůže píseň Spadané listí neboli Les feuilles mortes neboli Autumn Leaves. Má tolik verzí, že vybrat si jednu bylo opravdu složité, ale nakonec jsem se rozhodla pro tuhle.

Nesmrtelná Eartha Kitt.

Přeji vám krásný zbytek září. Momentálně mne zaneprázdňuje škola...

Adéla

Lípy rozkvetou a zítřek je hned jasnější

 Přátelé,

jedna z mých nej zpěvaček je už dlouho Jarmila Veselá. Do začátku dubna bych znovu ráda připomněla nejen výročí jejího odchodu (13. 4. 2017), ale také její píseň Až rozkvetou lípy, názvem naprosto perfektní pro období začátků jara. 

Doufám, že si poslech užijete stejně jako já :)

Vzpomínka na jedny narozeniny, kdy jsem tuhle píseň dostala na desce, mne nikdy neopustí.

Mějte se krásně.

Starý výlet do Veltrus a konec března..

Zdravím.

Konec října 2021. S babičkou jsme tehdy podnikly výlet do Veltrus a tyto fotky jsem sem nejspíš nedala. Tak je sem dám teď, to počasí tam venku na mne má zvláštní účinky. Na fotkách je však hezky podzimně, chvíli zima a pak najednou slunečno.

Čtvrtina roku je za námi. Těším se na duben, na pořádné jaro. Přeji vám, ať jsou vaše aprílové dny naplněny pozitivní energií.

"napište subjektivní text na jakoukoli barvu" a tak jsem zvolila zelenou.

 Zelená. Tmavě zelená, řeklo by se smaragdová. Celý prostor je zahlcen odstíny této jediné. Samet, ten je důležitý. Dělá z té zelené ještě zelenější a zelená dělá z toho sametu ještě sametnější.

Dřevěná židle nabarvená na bílo. Tvrdá a pitomá. Pitomá, protože není tak zelená a sametová a měkká a hlavně není v první řadě. I ten trávník je zelený. Musí se po něm skvěle chodit. Trávník byl i na fotbalovém hřišti, a když jsi za něj zatahal, zvednul se. Jako by ti ti chtěl říct, že není pravý, že se jen tváří jako tráva.

Už za pár chvil zase uvidím tu jedinou, moji vysněnou. Všechno kolem bude tmavě zelené a sametové. A ta Jediná bude čarovat a dělat atmosféru. No, a potom půjdeme všichni domů.

Na dlouhou dobu se odloučíme od zeleného trávníku, od zelené a sametové první řady, od zelených a pruhovaných stěn a od té jediné, mojí vysněné. A mně v hlavě budou sedět už jen odstíny a tóny zelené. Tak zelené a tak smutné…

Za kamna vlezem?

 3/3/23

Tak nám začíná březen. Třetí měsíc v roce, jehož šestinu už máme za sebou. Leden, únor, jak je to dávno? Pár týdnů, přijde mi to však jako několik let. 

Miluji život a život mne učí 
jak schází se lidé i odchází z očí
Povídej dále, slyším tě stále
ve snech mých se usmíváš.

(Namátkou vybraná rýmovačka z jedné strany mého diáře)

Takhle zvláštních pár dní jsem dlouho nezažila. Je to jako na houpačce, špatný, pak zase úžasný, hned v zápětí úplný dno. Třeba v pátek se mi stala úžasná věc: Jste krásná. Tato dvě slova byla řečena směrem ke mě. Co si pamatuju, je to poprvé. 

Milí lidé, kdo sem zabloudíte, přeji vám krásný den či zbytek dne, možná noc :)

Tyhle přechodný lásky...

💗
 Tyhle přechodný lásky mi připomínaj silonový punčocháče.
Už od začátku je skoro jasný, že nevydržej napořád, i tak je můžeš mít strašně rád.
Ty, který jsou nekvalitní, vydržej jen chvíli.
Po nějaké době ti odejdou z paměti a ty se kvůli nim už vůbec netrápíš.
Jsou taky punčocháče, který ti nesedí, a tak je sice máš, ale nebereš je v potaz.
Nesnášíš je, nenosíš je a jsou děsně otravný, nejjednosušší je se jich zbavit.
Některý už dávno odešly z tvýho života, někdy si na ně stále vzpomeneš.
Ten jeden pár, kterej se ti roztrhl o deštník, strašně nerad jsi o ně přišel.
Některý silonky jsou strašně super a máš je strašně dlouho a nosíš je pořád.
Náhoda je však blbec a punčocháče se strašně jednoduše ztrácí.
💗

💗

Místo psaní seminární práce/učení se na test z chemie/vymýšlení povídky jsem si přepsala svoje páteční myšlenky z cesty ze školy :Dd