04/02/24

Jeden z objevů

 Přátelé,

Václava Neckáře nemusím představovat. Řekla bych, že ho snad někdo z vás zná i lépe než já. Nedávno jsem poslouchala nějaký playlist a vypadl na mě tento poklad: píseň Dolej zbytek vína

Text od Zdeňka Rytíře je vskutku lahůdka. No jen si to poslechněte...


Více toho nemám, tak zase příště... :)

31/01/24

Leden.

První dvanáctina roku je za námi. Pocitově mi leden trvá už takových pět měsíců, hodně se toho za posledních pár týdnu událo. Kdyby někdo prorokoval, že by měl být celý rok 2024 dvanáctkrát takový, tak tomu možná i zkusím věřit. 

Miluju, když čas ubíhá tak pomalu jako teď. Co bylo před týdnem, to vypadá, že se stalo už několik let zpět. První leden? Tak moc daleko. A minulý rok? Na ten ani nepomyslet.

Snad to máte také podobně. Pokud ne, tak vám přeji, ať se to v příštím měsíci zlepší. 


Prosím. Toto bylo vyfoceno mou kamarádkou
Zuzkou během kulturního večera Prameny.

Dvanáct dní zpátky a mně to opravdu přijde, že to bylo před pěti lety.
...

 Příště se budu tvářit trochu líp ;)

Nicméně ta paní nalevo je Renata Drössler. Úžasná zpěvačka, ale hlavně skvělý a vskutku milý člověk. Ani týden neutekl, a mně se to zase zdá tak dávno. Jedenáctého ledna měla Renata v Praze úžasný koncert. I ten jako by utekl nějak moc rychle...

No nic. Jsem za vše moc šťastná a vděčná. Přeji vám do února i do celého roku ze srdce to nejkrásnější.

01/11/23

Před rokem.

 1/11/2022

Bylo úterý. Začal listopad a Marta Kubišová měla osmdesátiny. Už si nepamatuju, jestli mrzlo, ale myslím, že bylo chladněji než letos.

V osm ráno jsme psali písemku z češtiny (což nebyl problém, protože čeština je skvělá). V jednu chvíli jsem se přestala soustředit a vzpomněla jsem si na to, co mě čeká večer. Těšila jsem se do divadla.

O představení, jež je důvodem k dnešnímu příspěvku, jsem se dozvěděla pěknou oklikou a bylo štěstí, že se všechno stalo přesně tak, jak se stalo, jinak bych tady dnes nepsala příspěvek o Edith a Marlene


Všechno začalo v červnu 2022, kdy jsme měli se třídou jít na představení Bezruký Frantík do Divadla po Palmovkou (tento název si zapamatujte, budu ho ještě opakovat). Z nějakého důvodu se ale plán na poslední chvíli změnil a místo Frantíka se šlo na Domeček pro panenky - Noru (velmi oceňované představení, stále ho ještě dávají, určitě si sežeňte lístky). 

Minimálně z mého okruhu přátel do toho divadla nejdřív nikdo jít nechtěl. Nějaké drama, které má víc než dvě hodiny, jsme fakt nepotřebovali. Nakonec jsme ale šli...

Tereza Dočkalová a Jan Teplý jsou v Noře skvělí.

Zkrátím to. V Noře hraje šest lidí, jedním z nich je paní Hana Seidlová. Na stránkách divadla jsem zjistila, že hraje také ve hře Edith a Marlene, a tak jsem si řekla, že na ni půjdu podívat. Zavolala jsem babičce, abych nemusela chodit sama, a domluvily jsme to. To bylo někdy na konci října, jen pár dní před tím úterým.  

Pak tedy konečně byl listopad. Sešly jsme se na Hlavním nádraží, nasedly na metro a už jsme byly na Palmovce. V kavárně jsme si daly čaj a kávu a už byl skoro čas jít si sednout. Kabáty do šatny, koupit program a šup do první řady. Nevěděla jsem, co čekat. Ale strašně jsem se těšila.

A Palmovka nezklamala. Právě díky Edith a Marlene jsem objevila tuto nádhernou hudební sféru, tedy písně Edith Piaf a Marlene Dietrich. Poslouchám je pořád.

Bohužel toto představení mělo letos v červnu derniéru. Už asi bylo na čase. Bylo krásné ho vidět aspoň párkrát...