letos 21. dubna uplynulo dvaadevadesát let od narození zpěvačky Judity Čeřovské. Při této příležitosti bych samozřejmě měla na svůj blog o ní napsat. Už těch jednadvacátých dní bylo pět - a já, největší lempl, jsem za tu dobu nenapsala NIC. Přitom Judita Čeřovská, to je můj idol, nejoblíbenější člověk a vůbec, mám ji moc ráda. A tak se pokusím, když dovolíte, seskládat své myšlenky do blogového příspěvku, ač se mi to za tuhle dobu ještě nepovedlo.
Jak to začalo...
Začalo to písní Můj Ideál. Původně jsem ji znala v úpravě Jiřiny Jiráskové, která ji v roce 89 nazpívala pro desku Jeviště slov. O tom už jsme tu mluvili, ne?
Řekla jsem si, že si vyhledám, kdo Můj ideál zpíval původně. A tam jsem se poprvé setkala s jejím jménem. Okouzlila mě jako žádný zpěvák ani zpěvačka nikdy předtím. A tak se její písničky pomalu začaly stávat součástí mého každodenního života a jsou tak dodnes.
V originále Tu t'laissez aller, Charles Aznavour, český text Jiřina Fikejzová.
Písničky
Řekni, kde ty kytky jsou, Dominiku, Je po dešti nebo třeba Co bude dál, to jsou názvy jejích nejznámějších písní, evergreenů, za zmínku stojí i Zbloudilá loď, Sám pod svou hvězdou, Akropolis, adieu...
Jsou jich mraky. Já je mám ráda všechny, zde je takový menší seznam, z průběhu let.
Jako první tu máme Čáry a kouzla, 1959
Dále Je po dešti. hudba Bedřich Nikodem, text Vladimír Dvořák, 1961
Část písně Malý vůz, v originále Chariot, text Jiřina Fikejzová, 1964
Vánoční sníh, 1964
Padam... padam..., tuto píseň zpívala původně Edith Piaf,1966
Každý jednou velkou lásku potká, evergreen, text opět Jiřina Fikejzová, 1967
Polibek visí na vlásku, méně známá, ale pěkná píseň, 1967
Muž a žena, kromě stejnojmenného filmu se přímo
tento klip objevil v seriálu Píseň pro Rudolfa III., 1967
Les feuilles mortes z konceru MIDEM v Cannes roku 1968
Ze stejného večera také Nicolaj
Maruko ze seriálu Hříšní lidé města pražského, 1969
Zbloudilá loď, Dvacet minut s písničkou 1971
Klasika Akropolis, adieu, 1976
Sám pod svou hvězdou, tato i předchozí píseň z Kabaretu u dobré pohody, 1976
A nakonec Spásná náhoda, pořad Šest ran do klobouku, 1983
Doufám, že si užíváte posledních pár dní léta a zároveň vám přeju krásný začátek podzimu. Příště (a snad brzy) se zase setkáme!
vítám vás u svého prvního zářijového příspěvku, dnes ve stručnosti: poslední více než dva týdny tu zase nic nebylo, ale tentokrát naštěstí nemám další mentální krizi. Jen se s návratem do školy pojí více úkolů a povinností, než bych potřebovala, a kromě toho se snažím o jakýsi pořádný úklid svého pokoje a to zabírá dost času. Doufám, že jste si všichni užili krásné léto a také vám přeji co nejvíce sluníčka a hezkého počasí, co to jde.
Loni na podzim...
Zítra vyjde příspěvek, který jsem plánovala už dlouho... tak doufám, že se vám bude líbit :) Adéla