O hudbě - má oblíbená Judita

 Přátelé,

letos 21. dubna uplynulo dvaadevadesát let od narození zpěvačky Judity Čeřovské. Při této příležitosti bych samozřejmě měla na svůj blog o ní napsat. Už těch jednadvacátých dní bylo pět - a já, největší lempl, jsem za tu dobu nenapsala NIC. Přitom Judita Čeřovská, to je můj idol, nejoblíbenější člověk a vůbec, mám ji moc ráda. A tak se pokusím, když dovolíte, seskládat své myšlenky do blogového příspěvku, ač se mi to za tuhle dobu ještě nepovedlo.

Jak to začalo... 

Začalo to písní Můj Ideál. Původně jsem ji znala v úpravě Jiřiny Jiráskové, která ji v roce 89 nazpívala pro desku Jeviště slov. O tom už jsme tu mluvili, ne? 

Řekla jsem si, že si vyhledám, kdo Můj ideál zpíval původně. A tam jsem se poprvé setkala s jejím jménem. Okouzlila mě jako žádný zpěvák ani zpěvačka nikdy předtím. A tak se její písničky pomalu začaly stávat součástí mého každodenního života a jsou tak dodnes.

V originále Tu t'laissez aller, Charles Aznavour, český text Jiřina Fikejzová.

Písničky

Řekni, kde ty kytky jsou, Dominiku, Je po dešti nebo třeba Co bude dál, to jsou názvy jejích nejznámějších písní, evergreenů, za zmínku stojí i Zbloudilá loď, Sám pod svou hvězdou, Akropolis, adieu...

Jsou jich mraky. Já je mám ráda všechny, zde je takový menší seznam, z průběhu let.  

Jako první tu máme Čáry a kouzla, 1959

Dále Je po dešti. hudba Bedřich Nikodem, text Vladimír Dvořák, 1961

Část písně Malý vůz, v originále Chariot, text Jiřina Fikejzová, 1964

Vánoční sníh, 1964

Padam... padam..., tuto píseň zpívala původně Edith Piaf, 1966

Každý jednou velkou lásku potká, evergreen, text opět Jiřina Fikejzová, 1967

Polibek visí na vlásku, méně známá, ale pěkná píseň, 1967

Muž a žena, kromě stejnojmenného filmu se přímo 

tento klip objevil v seriálu Píseň pro Rudolfa III., 1967

Les feuilles mortes z konceru MIDEM v Cannes roku 1968

Ze stejného večera také Nicolaj

Maruko ze seriálu Hříšní lidé města pražského, 1969

Zbloudilá loď, Dvacet minut s písničkou 1971

Klasika Akropolis, adieu, 1976

Sám pod svou hvězdou, tato i předchozí píseň z Kabaretu u dobré pohody, 1976

A nakonec Spásná náhoda, pořad Šest ran do klobouku, 1983

Doufám, že si užíváte posledních pár dní léta a zároveň vám přeju krásný začátek podzimu. Příště (a snad brzy) se zase setkáme!

Vaše Adéla

Září

 Přátelé, 

vítám vás u svého prvního zářijového příspěvku, dnes ve stručnosti: poslední více než dva týdny tu zase nic nebylo, ale tentokrát naštěstí nemám další mentální krizi. Jen se s návratem do školy pojí více úkolů a povinností, než bych potřebovala, a kromě toho se snažím o jakýsi pořádný úklid svého pokoje a to zabírá dost času. Doufám, že jste si všichni užili krásné léto a také vám přeji co nejvíce sluníčka a hezkého počasí, co to jde.

Loni na podzim...

Zítra vyjde příspěvek, který jsem plánovala už dlouho... tak doufám, že se vám bude líbit :)
Adéla