1/11/2022
Bylo úterý. Začal listopad a Marta Kubišová měla osmdesátiny. Už si nepamatuju, jestli mrzlo, ale myslím, že bylo chladněji než letos.
V osm ráno jsme psali písemku z češtiny (což nebyl problém, protože čeština je skvělá). V jednu chvíli jsem se přestala soustředit a vzpomněla jsem si na to, co mě čeká večer. Těšila jsem se do divadla.
O představení, jež je důvodem k dnešnímu příspěvku, jsem se dozvěděla pěknou oklikou a bylo štěstí, že se všechno stalo přesně tak, jak se stalo, jinak bych tady dnes nepsala příspěvek o Edith a Marlene.
Všechno začalo v červnu 2022, kdy jsme měli se třídou jít na představení Bezruký Frantík do Divadla po Palmovkou (tento název si zapamatujte, budu ho ještě opakovat). Z nějakého důvodu se ale plán na poslední chvíli změnil a místo Frantíka se šlo na Domeček pro panenky - Noru (velmi oceňované představení, stále ho ještě dávají, určitě si sežeňte lístky).
Minimálně z mého okruhu přátel do toho divadla nejdřív nikdo jít nechtěl. Nějaké drama, které má víc než dvě hodiny, jsme fakt nepotřebovali. Nakonec jsme ale šli...
 |
| Tereza Dočkalová a Jan Teplý jsou v Noře skvělí. |
Zkrátím to. V Noře hraje šest lidí, jedním z nich je paní Hana Seidlová. Na stránkách divadla jsem zjistila, že hraje také ve hře Edith a Marlene, a tak jsem si řekla, že na ni půjdu podívat. Zavolala jsem babičce, abych nemusela chodit sama, a domluvily jsme to. To bylo někdy na konci října, jen pár dní před tím úterým.
Pak tedy konečně byl listopad. Sešly jsme se na Hlavním nádraží, nasedly na metro a už jsme byly na Palmovce. V kavárně jsme si daly čaj a kávu a už byl skoro čas jít si sednout. Kabáty do šatny, koupit program a šup do první řady. Nevěděla jsem, co čekat. Ale strašně jsem se těšila.
A Palmovka nezklamala. Právě díky Edith a Marlene jsem objevila tuto nádhernou hudební sféru, tedy písně Edith Piaf a Marlene Dietrich. Poslouchám je pořád.
Bohužel toto představení mělo letos v červnu derniéru. Už asi bylo na čase. Bylo krásné ho vidět aspoň párkrát...
